V letošním roce jsme si připomínali stoleté výročí úmrtí spisovatele Franze Kafky. Osobnosti možná někdy komplikované, ale zato inspirativní, možná trochu temné, ale jistě hledající světlo. Dopisy Mileně, tím že stojí rozkročeny mezi realitou milostného vztahu a obrazivostí nedořečeného mohou působit jako pomyslná brána fantastického světa Kafkovy literatury. Do něhož když člověk jednou vstoupí, už není cesty zpět.

Scénické čtení z Dopisů Mileně v podání Jakuba Gottwalda s hudebním doprovodem Marie Kieslowski.

„Jednou se Tě zeptám já, jestli jsi nemocná a Ty pak o tom napíšeš, jednou chci zemřít já a pak zase Ty, jednou chci známky já a pak zase Ty, jednou chci já před Tebou brečet jako malý kluk a pak Ty přede mnou jako malá holka. A jednou a desetkrát a tisíckrát a pořád dál chci být u tebe a Ty to říkáš také.“

Bolest páchající komedie o křehkosti otců během konce světa. Dvě herečky, z nichž jedna dokonce hraje muže! Wow! No ty brďo, TO TU JEŠTĚ NEBYLO!

Inscenace o právu na strach z budoucího rodičovství, sobectví a snaze být tím, kým bych ale určitě být měl. Intenzivní výpověď plná přetlaku, pokrytectví a lásky.

Nemít v sobě tolik žen, budu mužem.

Autorská inscenace Adama Ernesta