Divadelní adaptace díla Můj boj norského autora Karla Ove Knausgårda pracuje s prvním dílem hexalogie - Smrt v rodině.

Dva bratři se po smrti svého otce vydávají na cestu do jeho posledního bydliště, aby se společně postarali o pohřeb. Na půdorysu těchto okolností se rozehrává řetězec úvah, reminiscenací, myšlenek, ale i mikrodramat - neefektních, přesto však bolestivých natolik, že je máme tendenci sami před sebou mnohdy zamlčovat. Může být jejich vyslovení očistné? Nebo posloužit aspoň jako důkaz, že na určité úrovni člověk může držet svůj život na moment ve vlastních rukou? Mluvím, tedy jsem.

Monumentalita vyvolává pocit chaosu: Svět hlavního hrdiny jako by nekontrolovatelně nabýval na objemu. Adaptace si neklade za cíl složité a velkolepé Knausgardovo dílo dramatizovat do podoby divadelní hry; opírá se o specifickou autorovu vypravěčskou flow, využívá prostředky vyprávěného divadla a formátu mixed reality performance, zážitku založeném na vnímání reality autentické versus virtuální (zprostředkované) a veřejné verus soukromé.

„City jsou jako voda, ta se taky vždycky formuje podle okolí. Dokonce ani nejhlubší bolest nezanechá stopy, když máme pocit, že nás zahlcuje a trvá příliš dlouho, není to proto, že by city nějak zatuhly, je to tím, že se zklidní a zůstanou bez pohnutí, stejně jako nehybná voda v jezírku.”

Norský autor Karl Ove Knausgård  si svou románovou autobiografickou hexalogií vysloužil přirovnání k novodobému Marcelu Proustovi. Svoji verzi „pátrání po ztraceném čase“ zapsal do rozsáhlého literárního seriálu, literární reality show, v níž se pokouší nevyhýbat se pojmenování žádného ze svých pocitů. Všechno musí jít ven! Co je povoleno literatuře - a za jakou cenu? A co je tedy v takovém kontextu povoleno divadlu? 

překlad Klára Winklerová úprava Petra Tejnorová, Matěj Samec režie Petra Tejnorová dramaturgie Matěj Samec scéna Richard Loskot kostýmy Adriana Černá video-technická spolupráce Dominik Žižka zvuková spolupráce Tomáš Novotný produkce Magda Juránková obsazení Saša Rašilov, Václav Rašilov foto Andrea Černá